Extroverze, introverze, schizoidní existence

Extrovert je člověk, který nachází uspokojení ve vztazích s druhými lidmi. Introvert je člověk, který nachází uspokojení o samotě. Utrpení schizoidní existence naopak spočívá v tom, že schizoid nenachází většinou uspokojení ani ve vztazích ani v samotě - útočištěm je pro něj odtržení od vnějšího světa i od sebe sama a únik do světa fantazie. Protože taková existence na světě je příliš bolestivá tak jeho Self na to reaguje sebevraždou (tzv. rozdělení Self) a rozštěpí se na dvě části - původní skutečné Self a nové falešné Self. Cílem falešného Self je naplnit základní potřebu schizoida - dosáhnout dokonalé izolace od lidí a okolního světa ("aby mu všichni dali pokoj"). Proto nejčastější případ je, že falešné Self na sebe vezme podobu samotáře - takový schizoid žije sám, vyhýbá se jakýmkoliv kontaktům a vztahům s lidmi - odtud pramení oblíbený omyl, že "schizoid je vlastně extrémní introvert". U některých schizoidů není z různých důvodů maska samotáře možná (nemá zdroj peněz, okolí na něj tlačí aby byl společensky úspěšný atd.) a tak na sebe falešné Self bere podobu společenského, aktivního člověka - tak schizoid dosáhne toho že jeho okolí "konečně zavře ústa" a přestože na povrchu se jeví jako přátelský, extrovertní, zajímající se o druhé (někdy může být jeho falešné Self tak sofistikované, že se takový schizoid jeví jako "král večírků"), tak ve skutečnosti je od okolí stejně odtržený jako předchozí typ. Okolní svět si vytváří vztah s jeho falešným Self a tak dochází k efektivní ochraně skutečného Self. Tento typ schizoidů se často popisuje jako "skrytý schizoid" nebo "covert schizoid". Přestože na první pohled se zdá že skrytí schizoidi jsou na tom lépe než tradiční schizoidi (protože jsou "sociálně adaptovaní") tak opak je pravdou, protože u skrytých schizoidů je falešné Self mnohem silnější a sofistikovanější a hrozí nebezpečí, že v důsledku toho se skutečné Self začne uplně rozpadat a pod "zdravou slupkou" postupně bují zhoubný proces přerodu do psychózy - proto jsou u skrytých schizoidů častější různé psychotické zážitky a je u nich větší riziko propuknutí plnohodnotné schizofrenie.

Falešné Self schizoida se během života může různě proměňovat (aby vždycky co nejlépe splňovalo svůj cíl - izolace od okolního světa a aby měl od něho pokoj) a může imitovat různé jiné duševní poruchy - proto někdy schizoidi dostávají různé mylné diagnózy jako deprese, schizofrenie, sociální fobie, vyhýbavá porucha osobnosti, aspergerův syndrom, atd. Často si se schizoidem doktoři moc nevědí rady. Neexistuje žádná možnost jak schizoida "vyléčit" a udělat z něj ne-schizoida. Psychiatři zkouší podávat antipsychotika, antidepresiva často ve vysokých dávkách, ale v praxi se to ukázalo jako neúčiinné. Cílem psychoterapie by mělo být přijetí svých osobnostních rysů a smíření se s nimi a naučení se jak předcházet dekompenzacím (depresivním, psychotickým,...). Schizoid se zkrátka musí naučit žít se svou unikátností a odlišností v prožívání sebe a okolního světa.

(Zdroje: kniha "Rozdělené Self", internet, osobní zkušenost)

Doporučené zdroje k dalšímu studiu:

• Kniha "Rozdělené Self" od R.D. Lainga
• Web Secretschizoid.com
• Diskusní fórum Schizoids.net - do vyhledávacího políčka si zkuste dát "secret schizoid", "divided self" nebo podobné termíny